facebook Klub Kudy Kam

Hadi (Serpentes)

Hadi (Serpentes) jsou podřádem šupinatých plazů, kterých dnes na světě existuje asi 2700 druhů. V České Republice žije pouze maličký zlomek, a to 5 druhů. Z celé škály je jen 410 druhů smrtelně jedovatých pro zdravého člověka.
Povrch hadího těla pokrývají samozřejmě šupiny. Ty se liší velikostí i tvarem u jednotlivých skupin. Například u bradavičníka (Acrochordus) jsou vystouplé, oddělené a víceméně šupiny vůbec nepřipomínají. Šupiny jsou také různé na hřbetě a na břiše. Na břiše jsou tzv. ventrální šupiny, které jsou podlouhlé, válcovité a jsou uloženy příčně. Spolu s břišními svaly umožňují plazení. Kůže hadů také většinou nepropouští vodu ani v jednom směru, což jim umožnilo osídlit téměř všechny biotopy, jak pouště tak i různé typy vod.
Typické pro hady je také jejich tělo, které splývá s krkem i s ocasem, a kterému samozřejmě chybí končetiny. Pouze u některých evolučně starších skupin najdeme zakrnělou pánev a zbytky zadních nohou v podobě malých drápků po stranách kloaky (např. u krajt nebo hroznýšů).
Celá hadí kostra se tak skládá pouze z lebky, páteře z obratlů (až 400) na které jsou napojena žebra (těch může být až 435 párů). Hadi dokáží pozřít velkou kořist díky kloubnímu spojení mezi dolní a horní čelistí, které činí lebku velice roztažitelnou. Další velkou pomocí je také to, že spodní čelist není vpředu vůbec srostlá. Zuby jsou velice zakřivené a ohnuté dozadu což brání vysmeknutí kořisti.
Jelikož mají hadi na obratlovce netypický tvar těla muselo se tomuto tvaru přizpůsobit i uspořádání orgánů. Ty jsou protažené a párové většinou zredukovány na jeden. Většina z nich má tak jen jednu (pravou) plíci, levá buďto chybí nebo je podstatně menší. Ledviny nemají typický tvar, ale jsou to dva velmi dlouhé, válcovité orgány, z nichž pravý je v těle podstatně výše než levý. Podobné je to i u varlat samců. Levé je umístěno před pravým. Vaječníky mají samice uspořádány také tak, s tím, že levý může zcela chybět. Pohlavím orgánem samců jsou pak dva hemipenisy.

Většina hadů klade vejce. Značná část je jich však vejcoživorodých. Hadi z mírných klimatickýh pásem se páří po ukončení hibernace a vejce kladou na jaře, případně rodí mláďata v létě. Tropičtí hadi se páří v návaznosti na období dešťů a mohou mít i několik snůšek ročně. O ty se pak většina hadů nestará. Výjimkou jsou např. krajty, které svá vejce dokáží i zahřívat nebo kobry, které svá brání.

Hlavnímy smysly hadů rozhodně nejsou zrak nebo sluch. Ten je u nich vyvinut slabě. Jejich hlavním smyslem je čich, který je navíc podpořen Jacobsonovým orgánem. Had neustále, jako lžičkou, odebírá svým jazykem vzorky pachu ze svého okolí. Ten pak analyzuje právě ve zmíněném orgánu a díky tomu ví, kde se nachází kořist, kde nepřítel či partner atd.. Někteří hroznýši, krajty nebo chřestýši mají navíc na horní čelisti tepločivné jamky díky kterým vnímají i nepatrné změny v teplotě vzduchu v okolí a najdou tak kořist i dokonale zamaskovanou právě díky teplu, které vydává.

Potrava hadů je často velice různorodá a odvíjí se především od velikosti hada. Jsou jí různé druhy savců, ptaků, plazů, obojživelníků a ryb. Velké krajty z afrických savan dokáží sežrat dokonce i antilopu a byly evidovány i případy pozření dětí černochů. Naopak existují i potravně specializovaní hadi. Například africký vejcožrout (Dasypeltis) se živí výhradně vejci ptáků nebo asijští šnekožroutí (Aplopeltura) požírají pouze plže.
Velká kořist vyžaduje samozřejmě dlouhé trávení a také hada na dllouho nasytí. Hadi tak nemusí pravidelně přijímat potravu. Krajtám např. někdy stačí jedna kořist za půl roku.

Jedovatí hadi většinou vpíchnou jed, kořist pustí a počkají než zapůsobí na nervový systém nebo krevní oběh oběti. Škrtiči naopak svou kořist drží v čelistech a škrtí. Pokaždé když oběť vydechne, utáhne smyčku. Samozřejmě se tyto dva způsoby u některých skupin prolínají.
Hadům se jed tvoří v jedových žlázách a kanálky se dostává do jedových zubů (duté nebo po straně). Ty mohou být přední (např. u zmijí) nebo zadní (např. u užovek).
Samotný jed dělíme na:
Neurotoxin - působí na nervovou soustavu. Produkují jej korálovcovití žijící na souši (korálovci, kobry, mamby..)
Myotoxin - působí na svalovinu. Produkují jej všichni mořstí korálovcovití (vodnáři, vlnožilové....) a australší suchozemští korálovci (např. pakobry)
Hemotoxin - působí na krevní oběh. Nepůsobí tak rychle, ale nejvíce poškozuje tělo. Produkují jej zmijovití hadi (zmije, chřestýši, ploskolebci..)

Druhy chované v DDM Orlová:

  • Krajta tmavá (Python molurus bivittatus)

A

  • Užovka červená (Elaphe guttata)

Užovka obojková je severoamerickým druhem užovky dorůstající až do délky 120-180 cm. Obývá střed a jihovýchod U.S.A. a Mexiko. Ve své domovině je nazývána "Corn Snake", což znamená "kukuřičný had. Neznamená to však že by se živila kukuřicí, ale že toto pojmenování ji dali farmáři, jelikož v kukuřičných polích často loví hlodavce. Její potravou jsou tedy převážně hlodavci. Dobře také šplhá, takže očas uloví i ptáka nebo netopýra. Potravu však nejraději loví na zemi. Mláďata loví především malé ještěry, z nichž preferují anolisy (Anolis sp.). Páří se brzy po ukončení hibernace a na skryté místo snáší 12-24 vajec. Mláďata se z nich líhnou po přibližně 10 týdnech.
Vytváří 2 poddruhy: E.g.guttata - obývá jihovýchodní U.S.A., E.g.emoryi - obývá oblast U.S.A. v oblasti od státu Nebraska po Texas, a severní Mexiko

  • Užovka černá čtyřpruhá (Elaphe obsoleta quadrivittata)

Severoamerická užovka vyskytující se na východním pobřeží U.S.A. od Severní Karolíny jižně po Floridu. Obývá širkou škálu různých biotopů. Najdeme ji tedy na borovicových rovinách, v křovinatých porostech borovice Elliotovy (Pínus elliotii), pobřežních hustých listnatých lesích, hustých dubových lesích, cypřišových bažinách a hustých opadavých lesích. Běžně se také vyskytuje v citrusových plantážích, pastvinách a ve starých opuštěných domech. Jsou to hadi denní i noční, a stejně tak tráví den na zemi i na stromech. Často loví plazy, např. anolisy (Anolis sp.)., hlodavce a ptáky..V přírodě klade od května do července 6-30 vajíček. Inkubační doba je 55-60 dní.

  • Hroznýšovec duhový (Epicrates cenchria maurus)

Hroznýšovitý had dorůstající do délky 2-2,5 m. Obývá značně velké oblasti Střední a Jižní Ameriky. Ve Střední Americe jej najdeme ve státech Panama a Kostarika a v Jižní Americe se vyskytytuje na východ od And, tedy ve státech Kolumbie, Venezuela, Trinidad a Tobago, Gyuana, Surinam, Francouzská Guyana, Brazílie, Ekvádor, Peru, Bolívie, Paraguay a severní Argentína. Zde obývá především lesy, ale i skalnatá území, jeskyně a mokřady . Vytváří 9 poddruhů, z nichž nejvíce chovanými jsou E.c.cenchria a u nás chovaný E.c.maurus. Patří mezi vejcoživorodé druhy, a samice rodí po zhruba 5-6 měsícíh "březosti" až mláďat. Ta jsou 30-50 cm dlouhá a dospívají za 2,5-3 roky. Jméno duhový dostal pro schopnost jeho kůže lámat světlo. Při dopadu světla se tak různě na kůži, stejně jako na peří některých ptáků či šupinách některých motýlů, vytváří duhový lesk. S barvou "umí" ještě jinou věc. Přes den má bílé pouze břicho. V noci však dokáže barvu měnit a je bílý skoro až po hřbet.

xnxx porn