facebook Klub Kudy Kam

Ještěři (Sauria)

Ještěři jsou dobře známou skupinou šupinatých plazů. Tato skupina je však vytvořena uměle a všichni plazi, kteří jsou do ní dnes řazeni zde určitě nepatří. Někteří, jako například varani, jsou totiž blízce příbuzní hadů nebo pahadů a ne ještěrů. V budoucnu tak tato skupina bude zcela jistě přezkoumána a rozdělena a některé čeledi budou přeřazeny do jiných skupin. Například ale slepýši, které mnoho lidí považuje za hady jsou opravdu ještěři příbuzní ještěrkám a blavorům.
I tak mají dnešní druhy řazené mezi ještěry několik společných znaků. Prvním jsou plně vyvinuté končetiny. Ty však mohou u některých druhů druhotně chybět. Slepýši nebo blavoři tak nohy nemají. U těchto beznohých ještěrů jsou ale vždy zachovány zbytky ramenních, prsních a pánevních kostí. Dalším znakem je dobře vyvinutý bubínek a střední ucho. Také významným spojovacím znakem jsou pohyblivá oční víčka. Zornička oka je pak štěrbinovitá nebo kruhovitá. Někdy mají také zachovány zbytky temenního oka, což je světločivný orgán na vrcholu hlavy. V dutině ústní nemají vytvořeno druhotné horní patro, jako máme my, ale pouze pouzdro pro Jacobsonův orgán. Ten jim pomáhá v analyzování vzduchu který do něj dostanou jazykem. Často mají lámavý ocas pro který je charakteristická autotomie - ocas se po odlomení ještě chvíli mrská, a tím odláká pozornost predátora. Ocas, ale i jiné končetiny, pak mívají schopnost regenerace - obnovy.
Jedovatost u nich není častým jevem. Jedinými dvěma jedovatými druhy jsou korovec jedovatý (Heloderma suspectum) a korovec mexický (Heloderma horridum). I ti však jako většina ještěrů dávajjí při nebezpečí přednost útěku. Škála jejich obrany je však velká. Většina z nich má dokonalé maskování (hlavně chameleóni), jiní se snaží predátora překvapit a pak útéct (např. agama límcová (Chlamydosaurus kingii)), další mají ostré trny, které mohou poranit tlamu útočníka, nebo kluzké šupiny, jež lze těžko sevřít. Bazilišci pak dokáží před protivníkem dokonce utíkat po vodě. K obraně často slouží ocas. Varani a leguáni se snaží protivníka zasáhnout prudkým švihnutím, což je dosti bolestivé. Scinkové, ještěrky a další malí ještěři pak celý ocas obětují, jak bylo popsáno výše. Ropušníci na predátora vystřikují z koutků očí nepříjemně chutnající krev. No a australští scinkové tilikvy syčí a prudce vyplazují zářivě, často modře, zbarvený jazyk.
Rozmnožují se vejci, která jsou blanitá a k vývinu tak potřebují vysokou vlhkost. Někteří ještěři jsou však živorodí.
Až na několik vyjímek (hlavně varani) většinou velikost ještěrů nepřesahuje několik desítek centimetrů. V minulosti byli největšími zástupci vodní ještěři mosasauři (příbuzní varanů). Tylosaurus, Hainosaurus nebo samotný rod Mosasaurus. Ti dosahovali délky přes 15 m a váhy až 20 tun. Přes obecné mínění nemají dnešní ještěři ani mosasauři s dinousaury nic společného. Nejbližšími, dnes žijícími, příbuznými dinosaurů jsou ptáci a krokodýli, ne ještěři.
Dnes k ještěrům řadíme přes 4500 druhů a mezi nejznámější ještěry patří bazilišci (Corythophanidae), leguáni (Iguanidae), anolisové (Polychrotidae), agamy (Agamidae), chameleóni (Chamaeleonidae), gekoni (Gekkonidae), scinkové (Scincidae), ještěrky (Lacertidae), slepýši (Anguidae), varani (Varanidae) a korovci (Helodermatidae).

Druhy chované v DDM Orlová:

  • Leguán zelený (Iguana iguana)

Nejznámější druh leguána dorůstající v dospělosti až 2 m. Zbarvení je zelené (hlavně u mláďať), šedavé nebo hnědavé. Má robustní nohy, dlouhá ocas a na hrbetě pás dlouhých trnovitých šupin. V dospělosti má také lalok pod hrdlem, který je u samců větší než u samic.  Obývá lesnaté oblasti Střední a Jižní Ameriky, často poblíž vodních ploch. Většinu času trávi na stromech. Velice dobře šplhá a plave. V ohrožení se tak často vrhá ze stromů přímo do vody. V dospělosti je převážně býložravý a živí se listy a plody.

 

  • Gekončík noční (Eublepharis macularius)

Dorůstá délky 20-28 cm. Jeho domovinou je Indie, Afghánistán, Pákistán, Írán a Irák. Zde obývá stepi, skalnaté pouště a řídce porostlé travnaté plochy. V horách se vyskytuje až do namodřské výšky 2100 m. Ve dne spí mezi kameny nebo ve škvírách a loví až za úplné tmy. Potravou mu je hmyz, drobní pavouci a štíři. Za noci také hlasitě kvičí. Na těle má množství hrbolkovitých výrustků a ocas mají znatelně kratší než je hlava a tělo. Na prstech jim chybí příchytné polštářky a tak jsou velice špatnými lezci.

  • Gekon páskovaný (Gekko vittatus)

Obývá indoaustralskou oblast od Jávy po Novou Guineu, část Oceánie, Bismarckovy ostrovy, Šalamounovy ostrovy a další. Zde obývá různé, především však lesnaté biotopy.  Dorůstá délky až 30 cm. Na prstech má ostré drápy a příchytné lamely. Jeho základní barvou je žlutohnědá až čokoládově hnědá. Od obou očí do týlu má krémové, tmavě hnědě olemované pásky, které se na temeni spojují a jeden široký pruh pak pokračuje až ke kořeni ocasu. Zde jej střídá pět příčných krémově bílých pruhů. Spodní část těla má bílou. Pruhy jsou u mláďat výraznější než u dospělců. Živí se bezobratlými a drobnými obratlovci.
 

  • Varan stepní (Varanus exanthematicus)

Pochází ze západní a střední Afriky, kde se vyskytuje pouze v pásu ohraničeném Saharou na severu a deštnými lesy na jihu. Dorůstá délky až 130 cm a váhy 2,5 až 3 kg. V přírodě žijí velice skrytě a vyhýbají se oblastem obydleným lidmi. Zhruba od prosince do počátku května se obvykle ukrývají v norách vyhrabaných v zemi, ve vykotlaných stromech nebo opuštěných termitištích. V této době nepřijímají žádnou potravu a tráví z tukových zásob. Aktivní začínají být na počátku období dešťů a v červenci a v říjnu se obvyklepáří a přijímají velké množství potravy pro vytvoření zásob na období sucha. Živí se převážně hmyzem a jinými bezobratlými ale nepohrdnou ani plži, žábami a vejci jiných plazů a ptáků.
 

  • Varan mangrovový (Varanus indicus)

Dorůstá délky kolem 150cm, většinou však méně. Obývá sever Austrálie, Novou Guineu, Karolíny, Marianské ostrovy, Marschallovy a Bismarckovy ostrovy. Zde se vyskytuje  v blízkosti vod v deštných lesích a v mangrovníkových porostech, na Šalamounových ostrovech obývá i kokosové plantáže. Často odpočívá na větvích převislých nad vodou, ve které hledá v případě nebezpečí úkryt. Někdy se pouští také do moře. Výborně běhá a šplhá. Loví raky, hady, malé krokodýly, ptáky a jejich vejce, plže a savce
Náš jedinec je deponován ze Zoo Praha