facebook Klub Kudy Kam

Žáby (Anura)

Jsou typickým řádem bezocasých obojživelníků. Ocas je vyvinut pouze u pulců (larev) a při přeměně v dospělého jedince jej ztrácejí. Dále je pro ně typické krátké tělo, plovací blány mezi prsty nebo přísavné prsty a vystouplé oči. Obecně jsou známy jako výborní skokani, a také mnoho jejich fyzických adaptací, včetně silných, dlouhých zadních noh, je k tomu předurčují. Jinak se jejich stavba neliší od jiných skupin obojživelníků. Z velké části také dýchají kůží, a ta proto musí být pokrtyta slizem. Vzhledem k tomu, že je propustná, tak obývají vodní biotopy nebo alespoň místa s vysokou vlhkostí. Kůže také umožňuje některým žabám měnit barvu. Ne nijak výrazně, často mají v "zásobě" pouze jednu až dvě barvy. S kůží je spjata také jedovatost, a tak některé žáby (např. pralesničky) patří mezi nejjedovatejší živočichy vůbec. Většina žab má vyvinuty zuby, obvykle však jen na horní čelisti, proto polykají kořist vcelku. Velká část žab loví kořist pomocí lepkavého jazyku. Například pipám ale jazyk chybí. Kořistí jsou nejčastější různorodí bezobratlí, ale dle velikosti loví i ryby, jiné obojživelníky, malé plazy a savce. Rozmnožují se vejci, která kladou do vody. Zde je většinou upevňují na vodní rostliny a jiný materiál, nebo je nechávají ve vodě volně. Vajíčka jsou pak uspořádána buďto ve shlucích, pruzích nebo jsou umístěna samostatně. "Krásnou" výjimkou je opět pipa americká (Pipa pipa). Samec této žáby nakladená vejce natlačí samice do houbovité tkáně na zádech, kde se pak vyvíjí až do maličkých žabek. Výjimečné jsou i pralesničky, známé šípové žáby. Ty kladou vajíčka do vody zadržené epifytními broméliemi. Pokud voda vyschne, sameček pulce přenese na zádech. Jihoevroská ropuška starostlivá (Alytes obstetricans) pak nosí na zadní těla svá vejce. Pulci žab se od pulců mloků a čolků liší tím, že jim vyrůstají nejprve zadní nohy. Typickou věcí, díky které poznáme žáby mnohdy dřív než je uvidíme, je jejich kvákání. To je pro každý druh žáby jiné. Většina druhů kváká díky hrdelnímu resonančnímu vaku. Některým však tento vak chybí, a tak zvuk zesilují pomocí ústní dutiny.
Žáby jsou rozšířeny, s vyjímkou Antarktidy, na všech kontinentech. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropických, vlhkých oblastech. Některé však osídlily i pouště. Ven vychází pouze v noci, kdy je chladno a vlhko. Přes období sucha se pak zahrabou hluboko do země a obalí se nepropustnou schránkou. Jiné najdeme až u polárního kruhu, zde se také zvláštně přizpůsobily mrazu. Tak například skokan lesní (Rana sylvatica) obývá chladné oblasti až na severu Severní Ameriky. Před příchodem zimy se zahrabe do země, kde pak jeho tělo z větší části zmrzne. To mu však neublíží, a na jaře opět roztaje a žije dál.
Na světě existuje přibližně 5250 druhů žab. Nejmenšími druhy jsou jihoamerické žáby Brachycephalus didactylus a Eleutherodactylus iberia, obě dorůstají v dospělosti do délky 10 mm. Naopak největší žábou je africký veleskokan goliáší (Conraura goliath), který dorůstá až do délky 30cm. Mezi žáby tedy patří skupiny jako pestranky, ropušky, kuňky, pipy, bachratky, blatnice, ropuchy, rohatky, pralesničky, rosničky, hvízdalky, parosničky, skokani, létavky a mnohé další.

 

Druhy chované v DDM Orlová:

  • Rosnice siná (Litoria caerulea)

Jedná se o velký, mohutný (až 10 cm) druh obývající  stromové patro tropických pralesů severní a východní Austrálie a jihu Nové Guinei. Je příbuzná s rosničkami, a tak má na prstech přísavné terčíky. Barvu měnit dokáže, a najdeme tak u ní 3 různé barvy - hnědou, modrozelenou a jasně zelenou. Aktivní je především v noci kdy loví potravu. To jsou různí bezobratlí (především hmyz a pavouci), ale i obratlovci vhodné velikosti. V přírodě se často vyskytuje poblíž lidksých obydlí jelikož je v noci vábena hmyzem přilákaným na světla domů. V lidské péči se může dožít až 16 let. Rozmnožuje se skončení období sucha, na které je celkem dobře adaptována. Jakmile tedy začne období deštů a stoupne hladina vod, tak samička snese do vody až 2000 vajíček. Pulci metamorfují na žáby po 28-48 dnech.

 

  • Rosnička karolínská (Hyla cinerea)

Rosnička karolínská, někdy také nazývaná bělopruhá, je malý druh rosničky obývající bažinaté oblasti jihovýchodu Severní Ameriky. Zde ji najdeme v biotopech jako jsou jezera, faremní rybníky, lužní lesy, rákosiny a zatopené jehličnaté lesy. Aktivní je především v noci, kdy loví hmyz a jiné bezobratlé. V USA je tak častým návštěvníkem lidských sídel kde v noci chytá hmyz přílákaný na světlo. Ve dne odpočívá především na rostlinách. Přijímá prakticky každou potravu, kterou je schopna spolknout. Nejčastěji to jsou cvrčci a kobylky, motýli a mouchy. Dorůstá do velikosti 6 cm a je převážně zeleně zbarvena. Tmavost zbarvení závisí také na osvětlení a teplotě. Na kůži se mohou objevovat malé bílé, nebo zlaté skvrnky. Od horního rtu se ji po bocích táhne až k tříslům světlý pruh. Má také výrazné příchytné lamely na prstech. SAmeček je obvykle menší než samička.

  • Rohatka Cranwelova (Ceratophrys cranwellii)

Rohatka Cranwelova je endemický druh zemní žáby z argentinské oblasti Gran Chaco. Dorůstá značné velikosti, délky až 13 cm a váhy až 0,5 kg. Jako většina žab je noční a odpočívá s otevřenýma očima. Jsou samozřejmě dravé, a loví hmyz či malé obratlovce přiměřené velikosti. Také je známa lovením jiných žab. V době extrémních teplot prochází rohatka tzv. estivací, čili letním spánkem. V této době se zahrabe do zeminy, vytvoří silnou vrstvu kůže bránící úniku vlhkosti a která také podporuje dýchání. Po ukončení estivace rohatka svlečenou kůži pozře.