facebook Klub Kudy Kam

Želvy (Chelonia)

Želvy jsou dobře známí plazi které charakterizuje především přítomnost kostěného krunýře. Ten je srostlý se žebry a kromě vnitřních orgánů kryje i pánevní a lopatkový pletenec.
Na světě se poprvé objevily před 220 miliony let a jsou tak jednou z nejstarších skupin plazů (mnohem starší než ještěři nebo hadi). Do dnešních dob přežilo asi 300 druhů želv.
Velikostí se želvy silně liší. Druhy žijící v mořských vodách obvykle dorůstají značných rozměrů zatímco sladkovodní jsou obvykle menší. Suchozemské želvy pak dosahují velikosti mořských želv. Největší dnes žijící želva je známá mořská kožatka velká (Dermochelys coriacea) s délkou krunýře přes 2 metry. Naopak nejmenší je poddruh želvy trpasličí (Homopus signatus), který dorůstá do délky pouze 8 cm. Mezi obry patří s délkou krunýře přes 130 cm také známé galapážské želvy sloní (Geochelone nigra). Největší želvou která kdy svět obývala byla pravěká mořská želva Archelon. Ten měl krunýř dlouhý až 4 m.
Dnešní želvy dělíme do dvou podřádů podle toho jakým způsobem schovávají do krunýře hlavu. První skupinou jsou želvy skrytohrdlé, kam patří většina dnešních želv. Ty hlavu schovávají zatáhnutím pod páteř do krunýře, jakoby dozadu. Druhým podřádem jsou pak želvy skrytohlavé, které hlavu nemohou zatáhnout dovnitř a pouze ji pokládají na levou nebo pravou stranu.
Želvy nemají zuby a jejich čelisti jsou tak přeměněny v zobák. Ten je pokryt rohovitými výčnělky, díky kterým je ostrý. U býložravých želv však často není ostrý ale vroubkovaný, což jim pomáhá při žvýkání rostlin. V polykání potravy jim pomáhá jazyk, který na rozdíl od jiných plazů nemohou vysunout ven. Například kajmance supí (Macroclemys temmincki) ale přesto pomáhá v chytání kořisti. Má na něm výčnělek který připomíná červa a ryba která za tímto červem vpluje do otevřeného zobáku kajmanky je tak ztracena.
Krunýř je tedy nejcharaktičtějším znakem želv. Skládá se ze dvou částí. Ta horní má odborné pojmenování karapax, spodní pak plastron. Krunýř je tedy srostlý s žebry a páteří, což samozřejmě znemožňuje želvě z krunýře vylézt. To si bohužel dodnes stále hodně lidí myslí. Na povrchu je krunýř vyztužen rohovitými destičkami, u některých druhů je však pouze porostlý kůží. Také jeho tvar je různorodý a souvísí s životním způsobem daných želv. Většina suchozemských želv má krunýř vysoký, kopulovitý a je tak pro případné predátory obtížné jej uchopit do čelistí a rozdrtit. Avšak například taktéž suchozemská želva skalní (Malacochersus tornieri) jej má plochýa ohebný, což jí pomáhá vlézt do skalních štěrbin. Krunýř vodních želv má naopak hydrodynamický tvar, který jim umožňuje rychle plavat. také je většinou lehčí než u suchozemských, protože má velké mezery mezi žebry.
Nohy želv se také výrazně liší u jednotlivých skupin. Suchozemské je mají poměrně neohebné, sloupovité. Naopak vodní želvy mají nohy velice obratné. Sladkovodní želvy mají mezi prsty plovací blány a na prstech mají dlouhé drápy. Ty jim pomáhají vyšplhat se z vody třeba na větev, ale také jsou užitečné při páření. Jejich plavecký styl by se dal přirovnat k lidskému stylu "prsa". Taktéž sladkovodní karetka novoguinejská (Carettochelys insculpta) má však již nohy přeměněné v ploutve a tak je její způsob plavání stejný jako u mořských želv - předními končetinami mává nahoru a dolů jako při létání. Zadní končetiny pak slouží spíše jako kormidla. Mořské želvy tedy mají všechny ploutve a pohyb po souši jim činí velké potíže.
Také vodní želvy však musí občas "na vzduch". Jednak musí na souši naklást při rozmnožování vejce a jednak se potřebují nadechnout.  Želvy totiž potřebují dýchat kyslík ze vzuduchu, stejně jako ostatní vyšší obratlovci, např. velryby. Existují však i druhy želv, které dýchají kyslík z vody pomocí kloaky.

Druhy chované v DDM Orlová:

  • Kožnatka floridská (Apalone ferox)

Je želva dorůstající do délky 60 cm jejíž domovinou je jihovýchod USA. Má oválný krunůř porostlý kůží, velké ploutvovité nohy a úzkou hlavu na dlouhém krku zakončenou špičatým rypáčkem.  Obývá především větší a hlubší sladkovodní nádrže, vybírá si ty s písčitým dnem. Typickým prostředím jsou např. floridské bažiny Everglades. Vyskytuje se však i v brakických (poloslaných) vodách a ústích řek do moře. Je všežravá, ale přednost dává masité potravě, i mršinám.

  • Želva nádherná (Trachemys scripta)

Nejvíce chovaná a nejpopulárnější želva v ČR. Původně pochází z oblasti která zabírá Jihovýchodní USA, Mexiko, Střední Ameriku až po severozápad Jižní Ameriky. V této rozsáhlé oblasti obývá nejrůznější vodní nádrže, zavodňovací kanály, mírně tekoucí řeky. Často se hromadně sluní na březích nebo větvích a kamenech vyčnívajících z vody. Dosahuje až velikosti 50 cm, ale u nás nejčastěji chovaný poddruh (T.s.elagans) pouze 28 cm. Nejnápadnější na ní bývá zbarvení hlavy, krku a končetin. U T.s.elegans je typická oranžově červená  kapkovitá skvrna za očima podél hlavy. Končetiny a krk jsou světle podélně proužkované na olivovém podkladu. Krunýř mláďat je zelený s pestrou kresbou. U dospělých pak hnědý s tmavými pruhy. Tento druh se bohužel začíná šířit i do jiných částí světa kvůli nezodpovědnosti lidí. Ti si koupí maličké roztomilé želvy, které jim pak doma přerostou a neví co s nimi. V lepším případě pak skončí v zoologických zahradách nebo jiných zařízení (jako většina žel nádherných u nás v DDM) nebo je v horším případě lidé vypustí do případy. Zde pak želvy většinou nepřežijí zimu, ale v hlubších vodách to dokážou. Proto buďte rozvážní a zbytečně si tyto želvy nepořizujte. Raději si našetřete a pořiďte si nějaký suchozemský druh se kterým je mnohem méně práce.

  • Klapavka obecná/ pižmová (Sternotherus odoratus)

Obývá jihovýchod Kanady a celou jihovýchodní část USA. Krunýř dosahuje délky 13,5 cm. V dospělosti je poměrně vysoký a podlouhlý. Zbarven je tmavě. Hlava je velká, tmavá se špičatým nosem. Typické jsou na ní žluté nebo světlé proužky táhnoucí se od nozder až na krk. Má párovou žlázu produkující pižmo, takže želva při uchopení silně a dosti nepříjemně páchne. Zimní období přečkává zahrabána v bahně dna. Potravu hledá především na dně, a pomáhají ji k tomu vousky na dolní čelisti. Žere různé druhy bezobratlých, drobné rybky a občas i vodní rostliny.

  • Želva uhlířská (Geochelone carbonaria)

Je suchozemská želva obývající jihoamerické státy Panama, Kolumbie, Peru, Brazílie a Argentina. Dosahuje délky až 50 cm. Krunýř je podlouhlý, uhlově černý se světlými skvrnami uprostřed jednotlivých štítků. Ostatní části těla jsou pestřejší, na hnědé až béžové kůži najdeme kontrastní žluté až jasně oranžové šupiny. V Jižní Americe se jedná o dominantní želvy obývající vlhké travnaté savany i podrost tropického deštného lesa.  V dospělosti je převážně býložravá.

  • Želva kouzelná (Rhinoclemmys pulcherrima manni)

Krásné zbarvená želva, podle čehož také dostala české jméno, pocházející z jižní Nikaragui a severní Kostariky, tedy z "nového světa!. Zde obývá zaplavované louky a lesy v okolí řek a vodních ploch.  Jedná se o poměrně malou želvu, v dospělosti dorůstající do délky 20 cm. Zajímavostí je například fakt, že rod Rhinoclemmys je jediným rodem z čeledi batagurovitých (Bataguridae) vyskytující se na novém světě. Všech ostatních 22 rodů je euroasijských.

xnxx porn